Často se setkávám s názorem, že film „My děti ze stanice Zoo“ patří do škol, dokonce do základních škol. I mezi některými pedagogy panuje názor, že nejlepší je léčba šokem a děti si to alespoň lépe zapamatují.

Je to velké téma, následující článek ukazuje, jak jinak lze tématiku drogových závislostí pojmout a proč je lepší „My děti ze stanice Zoo“ nahradit snímkem „Katka“. 

Přístup k prevenci metodou „léčba šokem“ má své zastánce, kteří si myslí, že kruté filmy dobře působí, drogová prevence je velmi důležitá a když u někoho vznikne silná reakce nebo trauma, tak to nevadí a je to přece pro dobro všech.

Odpůrci metodu „léčba šokem“ si myslí, že „My děti ze stanice Zoo“ je příliš silný film, který může škodit. Lidé z tohoto tábora si uvědomují, že cíl není zaručen, protože ne všichni vnímají stejně a pro některé jedince jsou drastické filmy a příběhy natolik přitažlivé, že je pojmou jako návod a jdou to zkusit.

Já říkám, že filmů jsou tisíce, můžeme si vybrat. Nemusíme sahat po krutých filmech. Existují skvělé a působivé filmy, které jsou zároveň poučné i laskavé. Na to se specializuji. Hledám výživné filmy. Takové, které jsou hluboké a zlepšují životy, ale nelámou při tom srdce.

Filmy nepůsobí na každého stejně. Léčba šokem bude na některé působit, na některé ne, některým dá návod, a někteří se hrůzou otřásají dalších 30 let, protože je film traumatizoval. Filmy jsou velmi silné médium díky jeho působivým prostředkům. A jejich moc je větší, než si připouštíme. Nejde o to, abychom děti chránili před realitou, ale můžeme i těžká témata s dětmi komunikovat citlivě.

Vnímám, jak se proměňuje přístup k dětem i děti samotné. Film z roku 1981 už je zastaralý. Dnes už je ve školách jiná atmosféra, kterou je škoda narušovat filmem, který zanechává diváky v pocitech šoku a hnusu. Navíc na trhu jsou dostupné jiné drogy, před kterými je potřeba děti varovat.

Mám v zásobě několik filmů pro práci s tématem drog a závislostí. Filmy, spolu s pracovními listy jsou součástí workshopu pro pedagogy, kde učím metodu Filmová výživa. Tato metoda vychází z myšlenky, že laskavé filmy pomáhají tvořit přívětivé klima ve školách. Připravila jsem program určený pro pedagogy 2. stupně základních škol, kde učím, jak filmy hlouběji, hodnotněji a bezpečně využít při výuce.

My děti ze stanice Zoo ne, ale „Katka“ ano?

Hned vám vysvětlím vysvětlím, proč je film „Katka“ vhodnější, než „My děti ze stanice Zoo“. Závěrečnými titulky to nekončí a je velmi důležité film po shlédnutí zpracovat. Podívejte se na příklad, jak využít film „Katka“ ve výuce.

Film „Katka“ je z roku 2009 a je to také silný příběh, nedá se doporučit plošně všem. Je potřeba promyslet, jaké třídě a jakým žákům film pustit nebo zda radši vybrat jiný.

U filmu „Katka“ se také jedná příběh silné drogové závislosti, jsou tam jehly, je to náročný, ale je to skutečný příběh z českého prostředí a navíc po filmu můžete pustit ještě krátké video o tom, jak Katka žije teď. V současnosti Katka nebere, má ráda svou práci průvodkyně a říká, že žije „nejlepší část svýho života“. A tady je na místě ukázat žákům tu pointu – podívejte se, jak vypadá, co všechno ztratila… Následující den nebo týden je možné se k tomu příběhu s žáky ještě vrátit a film s nimi zpracovat výtvarnou nebo literární formou, na projektovém dni vyrobit deskovku na téma „jak se vyhnout drogám“, nebo je možné třeba i divadelní zpracování. Můžete takovými aktivitami, které vychází z filmových témat a příběhů elegantně vyplnit náročné období před vysvědčením a prázdninami.

Filmovými titulky to nekončí

Nejdůležitější část začíná po skončení filmu. Po filmu je potřeba s dětmi mluvit. Způsobů, jak rozvinout debatu ve třídě je více. Nemusí mluvit před celou třídou, mohou se rozdělit do skupinek a o filmu si popovídat. Následně jeden ze skupinky promluví jedním hlasem za celou skupinku. 

To důležité tu spočívá v tom, že je potřeba, aby mladí diváci měli prostor film ještě doprožít, případně říct, že jim příběh nesedl. Je potřeba, aby měli v tomto případě možnost si o tom promluvit s někým, komu důvěřují (třídní učitel, výchovný poradce, školní psycholog, rodiče).

Ve Filmové výživě vždy přednostně doporučuji filmy laskavé, hodnotné, hluboké i povrchní, ale vždy takové, které mají poselství a mohou zlepšovat životy.